Referáty o osobnostech

Referát o osobnosti Karel Václav Rais

Ukázka z referátu Rais, Karel Václav

... chudého úředníka. Pantáta byl také v divadle na Švandu dudákovi
a navštívil i Olšany. Nastávalo jaro a pantátu cosi táhlo do polí. Vyšel
si za Prahu a uviděl tam oráče. Požádal ho, aby mu dovolil trochu si
zaorat. Pak už neměl v Praze stání. Táhlo ho to domů. V Praze ho zdržovali
a pantáta by snad ještě zůstal, ale dostal zprávu, že mladému hospodáři
při měření polí přemístili mezní kámen, a pantátu už nikdo nezdržel.
Sahali na jeho půdu zděděnou po otci a to pantáta nemohl dopustit. Cítil,
že musí hájit své právo. Na nádraží při odjezdu do rodné vsi v
Podkrkonoší ho doprovázela celá rodina.

ROMÁNY

Kalibův zločin. Kaliba byl mladý sedlák v podkrkonošské vsi Ostrožinově.
Sestry už byly provdány a Kaliba žil s rodiči na hospodářství. Když
matka zemřela, hospodářství potřebovalo hospodyni a otec přiměl Vojtěcha
aby si vzal Kadličku, dceru hospodářky Bučkové. Stará Bučková se přestěhovala
za Kadličkou na Kalibovo hospodářství a od té doby nastalo pro Kalibu
peklo, protože tchyně byla zlá žena. Neustále popuzovala dceru proti
Kalibovi, až Vojta Bučkovou z domu vykázal. Karla šla s ní. Vojta ji
prosil, aby se vrátila, i jeho otec přišel prosit za syna, ale Karla odmítla.
V rozrušení sáhl Vojta na ženu, Karla podporována matkou Vojtu zažalovala
a Vojta byl pro ublížení na těle odsouzen do vězení. Zatímco si Vojta
odpykával trest, starý Kaliba zemřel. A ještě horší věci Kalibu čekaly.
Když byl Kaliba propuštěn z vězení, spěchal domů. Karla ho však ještě
nečekala. Měla právě u sebe svého milence Rachotu. Vojta teď vidí, že ho
žena podváděla, slyší také, že není otcem dítěte, jež se Karle
narodilo. Vrazí do jizby a zabije Karlu. Rachota využije zmatku a zmizí.
Kaliba klesá skoro mrtev vedle své ženy, raněn mrtvicí. Stará Bučková
dala Karle vystrojit nákladný pohřeb, ale lidí přišlo málo. Vojta se trápil
ještě několik dní, než zemřel.

O ztraceném ševci. Alois Hejkrlík, jemuž Němci říkali Šustrojzl,
byl člověk nenáročný, skromný. Žil v německém městečku Korytné v
Podkrkonoší. Práce mu ubylo od té doby, co se v Korytné usadil nový švec
Lorenc z Jilemnice, jemuž se všeobecně říkalo pro jeho národní uvědomnění
"český švec". Češi byli v Korytné utiskováni. Děti musely
chodit do německých škol. Lorenc však s účetním Slavíkem usilovali o školu
pro české děti. Účetní Slavík pracoval opravdu buditelsky; půjčoval české
knihy a noviny a i jinak posiloval u Čechů české vědomí, aby se čeští
lidé národu neodcizovali. Šustrojzl byl také z české krve, ale jeho Máry
mu od té doby, co přišel "česky švec" Lorenc, namlouvala, že je
Šustrojzl německý švec. Šustrojzl jí v tom ve své slabosti podléhal.
Jeho české vědomí se v něm živě probudilo, když přišlo sčítání
lidu. Šustrojzl se právě zotavoval z těžké nemoci. Na šustrojzla zapůsobila
slova mlynářova, který mu důtklivě domlouval, aby se nezříkal českého
jazyka. Když přišel sčítací revizo, Šustrojzl pod své jméno hrdě
napsal česky "švec". Chtěl připsat ještě "český",
ale v tom ho přepadla slabost a on vydechl naposledy. Na jeho pohřbu se sešlo
půl Korytné. Češi se dočkali toho, že na české škole v Korytné učil
uvědomělý český učitel.

VESNICKÝ ROMÁN A POVÍDKA

Propagátoři realismu zdůraznili význam pečlivého studia venkovského
lidu. Již v padesátých letech si uvědomovali, jak mizí patriarchální
ráz českého venkovského života; v osmdesátých letech byla proměna
životního prostředí na venkově a růst sociálních protikladů ještě výraznější.
Ctižádostí spisovatelů se stalo zachytit v uměleckém obraze soudobou
vesnici, zvláštnosti života jejích obyvatel, a zejména procesy, které v ní
probíhaly za překotného růstu průmyslu. Próza s venkovskou tematikou si všímala
většinou generačních rozporů mezi rodiči a dětmi nebo sporů výměnkářů
se syny či vnuky. Otázka generačních sporů nevymizela ani v osmdesátých
letech, ale spisovatelé si více všímají rozporů peněžních. Střetávají
se v nich ti, kdo podlehli touze po majetku, s těmi, kdo v sobě uchovali smysl
a cit pro dobro a lidskost.

Také vztah vesnice k městu vidí tito spisovatelé složitěji. Nespatřují
ve vesnici ideální prostředí, němž lidé žijí v souhlase se zákony přírody,
nevidí vesnici pouze jako protiklad "zkaženého města", rozdělují
světla a stíny rovnoměrněji. Přesto přetrvávají konzervativní názory,
že mravní hodnota venkovského člověka je větší, a určitá idealizace
vesnických lidí, jak se projevuje zejména v části tvorby K.V.Raise. Rozvoj
povídky a románu z venkovského prostředí ovlivnili v této době nejvíce
spisovatelé K.V.Rais, Tereza Nováková, Josef Holeček a Antal Stašek.

Celý referát Rais, Karel Václav

Zpět na hlavní stranu Referáty o osobnostech